Glechoma Hederacea
Popenec břečťanovitý

Popenec břečťanovitý je trvalka, dorůstající asi třiceticentimetrové výšky, s plazivým, kořenujícím oddenkem. Lodyha je lysá nebo pýřitá, vystoupavá, větvená, na bázi listnatá, s dlouhými výhonky. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, ledvinovité až srdčité, hrubě vroubkované. Drobné fialové květy sedí v úžlabí středních a horních listů. Zřídka nacházíme i jedince s květy modrými, růžovými nebo i bělavými. Plody jsou tvrdky. Kvete od dubna do poloviny července.

Je hojná, nenápadná bylina, častá v lužních lesích, v křovinách, na lukách a stráních podél cest. Předmětem sběru je kvetoucí nať, sbíraná v době květu, nejlépe mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Má aromatickou vůni a balzamickou, značně nahořklou chuť.

Popencový květ především tříslovinná. Dále obsahuje hořčinu glechomin. Menší množství silice, pryskyřice, cholin, saponiny, organické kyseliny a minerální soli, zejména draselné.

Má jemné, ale důrazné adstringentní neboli svíravé působení. Výborně tlumí průjmy, zlepšuje trávení a celkově podporuje látkovou výměnu. Působí silně protizánětlivě, zejména v trávicím, dýchacím a vyměšovacím ústrojí. Detoxikuje játra a působí ochranně na jaterní parenchym. Tlumí zánětlivé a svědící projevy při kožních onemocněních. Zevně můžeme drogu použít formu obkladů nebo koupelí na špatně se hojící rány, ekzémy nebo jako kloktadlo a podobně.

Na zevní použití volíme koncentrovanější prostředky. Popenec je také vhodný jako bylina do různých čajových směsí. V terapeutických dávkách nevykazuje podání žádné nežádoucí účinky a jednoznačné nejsou ani kontraindikace. Z veterinárního hlediska ovšem nepodáváme, proto raději nedoporučujeme k dlouhodobému užívání. Má využití i v potravinářském průmyslu jako přídavek do pomazánek či salátů.