Za císaře Karla IV. byl na Novém Městě pražském postaven klášter jím oblíbené sv. Kateřiny s kostelem téhož jména. V jeho ambitu roste kaštan koňský (jinak jírovec maďal). Vyzařováním vytváří vydatný vyzařovací prostor prostupující až do okolních klášterních (nyní většinou nemocničních) staveb. Před jeho důkladným ořezáním se na něm několik dní na jaře a na podzim usazovali havrani na tahu, kde se energeticky posilovali.
Na rozšíření kaštanu koňského u nás mají možná lví podíl mongolští válečníci, kteří v březnu 1241 dobyli větší část severních či horních Uher (dnešního jihozápadního Slovenska). Ti měli jeho plody (kaštany) uložené v sedlech svých koní. Posilovali jak sebe, tak své koně. Možná také proto je jedním z jeho pojmenování kaštan koňský.
Po několika staletích (1983) potkám v Bojnickém zámeckém parku staříka, který se mi svěřil, že v pravé kapse nosí tři kaštany, které používá tak, že je občas drží v pravé dlani. Což činil už jak jeho otec, tak děd. Všichni se ve zdraví dožili vysokého věku. Také jemu by nikdo nehádal bezmála osmdesát let.
Sošce Panny Marii křtinské, z tvrdého geologicky blíže neurčeného kamene, je přisuzována mimořádná schopnost léčit. O jejím původu tradovala v zábrdovickém klášteře legenda, že byla nalezena pod kaštanem nedaleko obce Bukovinky. Právě tam měla vydatné léčivé účinky, které se výrazně navyšovaly ve spojení s energii-prasílou stromu kaštanu. Po jejím přenesení do Santiniho barokního kostela ve Křtinách to už ale neplatí. Tam už léčí pouze duchovní placebo. Jinak řečeno víra, která jak víme, také uzdravuje.
V první polovině května 2015 se dostávám do křivoklátského loveckého hradu Přemyslovců, který král Vladislav Jagellonský (1456-1516) přestavěl na honosné královské „venkovské“ sídlo. Nádvoří mě vítá několika vzrostlými kaštany koňskými. Jejich vyzařovací léčivá energie-prasíla a vyplňuje téměř celý jeho prostor. V pozadí roste lípa, která nejenom listy a květy, ale také svým energetickým působením především vylepšuje činnost dýchacích orgánů. Je vysazena několik kroků od hradní studny. A to nikoliv na jen tak ledajakém místě. Osa jejího kmene je přesně nad slabým podzemním pramenem, který je zároveň osou hradní studny.

Pralidé vyhledávali k léčení, podobně jak dodnes činí zvířata, části léčivých rostlin, které svým zvýšeným vnímáním velmi dobře poznali. Později přebírali funkce léčitelů šamani, kteří k rostlinnému léčení přidávali energetické a duševní související někdy s hypnózou.

Tací se poskrovnu objevují na celém světě dodnes. Též to byly některé babky kořenářky, z nichž některé bývaly upalovány jako čarodějnice. A to už se pomalu dostáváme k démonům hradu Křivoklátu. Jenom ještě zmíním, že ze zdravých stromů (rostlin) a jejich plodů vyzařuje nejvíc léčivé energie. To platí též pro energeticky vydatné kaštany.


Hrad Křivoklát trojúhelníkového půdorysu se nachází na zvláštním dvojostrohu obtékaným Rakovnickým potokem, což bylo místo nejenom strategicky, ale též energeticky velmi zajímavé. Zejména v dobách, kdy kolem dokola rostly jenom a pouze lesy. Mohutná obranná věž hradu není určena k trvalému pobytu, proto je kvůli její pevnosti postavena, podobně jako např. na Zvíkově, Žebráku, nebo Bezdězu, na vzařovacím místě, tedy takovém, jež energii z živých organismů odebírá. Další z daleka viditelná hlásná věž, kde bývala hladomorna, je postavena na místě netečném, nacházejícím se třeba v chrámu sv. Víta, nebo v pařížské katedrále Notre Dame. Obě stavby jsou, kromě křesťanské symboliky, chráněné bezpočtem démonů-ochránců, Podobné nacházíme v nevelkém množství, někdy dokonce na první pohled skryté, především v kapli křivoklátského hradu.
Hrad před zničením zachránil knížecí rod Fürstenbergů. Zanechali po sobě ještě obrazárnu, knihovnu s 50 000 knihami a numerologicky a hermeticky zajímavé kostelní lavice. Na nich najdeme dvanáct nikde neviděných pokorných fantastických démonických převážně, zvířecích postaviček vyřezaných ze dřeva, pocházejících až z konce 19. století. Jednou z nich je např. želva, jinou trpaslík.
Kamenné pozdně gotické démony Křivoklátu najdeme v kapli pod patkami klenebních oblouků. Jeden převelice nenápadný vypadá jako rostlinný úpon. Dalšími neznámými nedémonickými jsou mužské vousaté hlavy.

Pod jedním klenebním obloukem jsou tři hlavy, kterými mohou být bájné kněžny Kazi, Teta a Libuše.

Další gotické, najdeme v královském (rytířském) sále hradu. Kromě démonických, ještě třeba bojovníka s mečem a štítem. Zároveň je tam do kamene vysochána postava s písmenem W na štítě. Protože pod ním leží stočený démon ochránce s lidskou hlavou, tak by tou postavou mohl být král Vladislav Jagellonský. Dvě mladší hlavičky, renesančního dveřního ostění, obklopené stonky hroznového vína, připomínají hlavičky „zeleného muže“ (boha Januse) nacházející se v daleko větší míře nad jižním vchodem do chrámu sv. Víta. Další smutné ploché gotické převelice zvláštní najdeme ve „Stříbrnici“. Jsou proti sobě. Jedna by mohla představovat slunce a druhá měsíc. To znamená, že by měly poukazovat na dvě opačné zástupné složky prasíly. Vyzařovací sluneční a vzařovací měsíční. Dalo by ještě se psát o mnohém dalším. Třeba o třech erbech obložených čtyřmi zdánlivě groteskními výjevy nad vnitřním ochozem.

Celý vnitřní prostor hradu, včetně místností, kde bývalo vězení, je energeticky více či méně nadprůměrný. Také proto byl oblíbeným místem vnímavých českých králů.

Ještě jednou se vrátím do kaple. Oltářním stolem prostupuje, podobně jako u všech ostatních katolických, energetický průsečík linií. Vzácnou zvláštnost jako v křivoklátské kapli objevíme ještě v grabštejnské fantastické renesanční kapli - zlom příčné linie v průsečíku oltářního stolu.
Vyzařovací průsečík je energetickým součtem dvou vyzařovacích linií. Proto je energeticky nejvíce vydatný. Pro další vylepšení jeho energetického potenciálu oltářních stolů se používaly různé předměty. Ať svaté ostatky různé energetické hodnoty, nebo vybrané kameny. Vydatný energetický kámen se nacházel pod dřevěným oltářem (Rynoltice, kostel sv. Barbory), další byl postaven do výklenku za něj (Markvartice u Sobotky v kostele sv. Jiljí). V hradní kapli Křivoklátu to byly dva energeticky vydatné kameny usazené ve výklencích z boku kamenného oltářního stolu. Navyšovaly vyzařovací energetický prostor oltáře také proto, aby energii-prasílu, aby jí třeba mohl kněz s dlaněmi obrácenými před sebe předat těm, kteří se nacházejí před nim. A tímto energetickým posilováním je léčí. Podobně činili keltští druidové. Ti k tomuto účelu využívali především energie-prasíly silných a zdravých stromů.
Což jsem, několika menhirovými stavbami, představil, v silově daleko mohutnějším provedení, v Keltských šancích v Markvarticích u Sobotky. Ve středu kamenného stolu (dolmenu, trilitu) je průsečík dvou vydatných linií. Jedna prostupuje jejich podélnou osou ke středovému stojícímu kameni menhirové řady nacházejícím se opět na průsečíku dvou energetických linií. Systém navyšuje nejenom vyzařovací (léčivou) energii-prasíly na linii mezi kameny, ale též rozšiřuje léčivý prostor, který je obklopuje. A to o až o několik desítek metrů.
Pověděli jsme si to, co stále vědí vnímaví jedinci celého světa. Kde z povrchu zemského vyzařuje energie-prasíla, tak tam je vhodné místo pro zdravý a dlouhý život. Pohyb spolu se zdravou životosprávou tuto preventivní skutečnost ještě navyšuje. Pokud je energetická rovnováha lidského těla dlouhodobě oslabována, místy opačnými, které energii dlouhodobě z lidského těla odebírají, pak jsou důsledkem choroby až předčasná smrt. Což s úspěchem dokáže vnímavý citlivec zjistit a napravit.

Nerovnovážný energetický potenciál prasíly (čchi, chi) v lidském těle může třeba způsobovat bušení srdce spojené s arytmií. Tuto nedostatečnost je možné několika způsoby trvale a bezoperačně vyléčit. Jednou z možností jsou energetické bylinné přípravky tisíciletého staročínského lékařství. Ale o tom už ví víc energetický léčitel a diagnostik Vladimír Ďurina.

Co dodat závěrem? Svými knihami, články, přednáškami a několika pořady v soukromých televizích poukazuji na energii-prasílu, kterou mimořádně vnímám. Energie prostupuje nejenom lidským tělem a celou naší planetou, ale též celým vesmírem. Je nevyvratitelnou skutečností, že prasíla je prvotní a nenahraditelnou podstatou všeho neživého a živého.
Rozhodujícím, pro dlouhý a zdravý život, je pobyt na místech, kde energie prýští (vyzařuje) ze země. Což bylo člověku včetně stavitelů Křivoklátu, na rozdíl od rostlin a zvířat, známo ještě donedávna. Ale už to neplatí pro současnou lidskou technicko-akademickou civilizační vlnu, která podle hinduistických véd, je údajně vlnou poslední. Protože zdravý a trvale obyvatelný životní prostor pro obyčejného člověka stále rychleji ubývá.