Vibrující vesmír Vincenta van Gogha

 Geniální nizozemský malíř, který se stal legendou svým dílem i svým krátkým životem (1853-1890). Většina tvorby (na 900 maleb a 1100 kreseb) pochází z posledních pěti let života.  Dospěl k výjimečnému a rozeznatelnému stylu husté malby se sytými barvami a dynamickými tahy štětce. Dnes je všeobecně znám, oceňován a cena děl je závratná. Ale za svůj život prodal jen jediný obraz. Bez podpory svého bratra Thea by jako umělec nepřežil. Nebyl ve svém životě šťastný. Neúspěšné vztahy, zklamané cíle, duševní rozervanost. Snad žádný jiný umělec není spojen s tolika psychiatrickými „nálepkami“ jako Vincent van Gogh. Je znám jako ten, kdo si uřízl ucho, a posléze spáchal sebevraždu… Výzkumy posledních let však ukazují, že to mohlo být jinak. Skutečnost může být až dojemná.

Pokusím se nahlédnout do života malíře v souvislosti s jeho horoskopem. Lze to jen s velkým zjednodušením. A s vědomím toho, že žádná konstelace horoskopu nikdy není neodvratitelnou „příčinou“ nějaké vlohy či události. Ze žádného horoskopu nelze jednoznačně číst, jak se vlohy rozvinou, jaké situace nastanou, nebo jaké choroby propuknou. Lze pouze nahlížet dispozice, sklony a převažující tendence. Ty se však vždy proplétají s rodinnými či sociálními okolnostmi. Také s osobním „sebeutvářením“.  

Ta, a žádná jiná

Nejprve uvedu jednu charakteristickou zápletku již dospělého Vincenta. Když se zamiloval do své ovdovělé sestřenky Adriany Kee. Ta pobývala se svým synkem v létě roku 1881 u Vincentových rodičů. Ačkoli ještě neodložila smutek, o sedm let mladší Vincent jí vyznal city a nabídl sňatek.  Kee ho nekompromisně odmítla a uprchla.  Vincent se v dopisech bratrovi po několik dalších měsíců vrací ke svým slovům „Ta, a žádná jiná“ a její odpovědi „Ne, nikdy, nikdy!“ Chce ji vytrvalostí získat.  Vydá se za ní, ona se skrývá.  Na důkaz své lásky vložil před příbuznými ruku do plamene lampy. Lampu sfoukli a hovořili o něm jako o zabijákovi.  Vincent píše Theovi: „Víš, že věřím v Boha, nepochybuji o síle lásky, ale tenkrát jsem cítil cosi z toho: Bože, Bože, pro jsi mne opustil!“.   A tak tomu bude znovu a znovu při mnoha příležitostech nejen milostných. Cítil se znovu a znovu nepochopen, odvržen, obětován. Hádal se s Bohem.  Ztrácel schopnost vnímat „objektivní“ realitu.  Byl však přesvědčen, že citovou upřímností a vášnivým odhodláním může situaci změnit. A realitu přetvořit.  Týkalo se to vztahů, i tvorby.

Lze nežít své city?

Odkud se v něm bral ten citový přetlak? Ascendent, důležitý bod v individuálním horoskopu, má Vincent ve znamení Raka. Tomuto znamení odpovídá (vládne) Luna. K ní patří téma rodiny a také vnitřní citový život. Luna je ve znamení Střelce, spolu s Jupiterem, což ztělesňuje vášnivou citovost. Projevovalo se to i v tématech, jež jsou s Jupiterem spojena: náboženství, estetika, cíle a smysl života. Ve stovkách Vincentových dopisů bratrovi a přátelům se dočteme, jak Vincent intenzivně prožíval své umělecké inspirace a jejich souvislosti, svá tvůrčí díla, své náboženské či citové směřování.  Překračoval horizonty přísné protestantské výchovy, kterou mu poskytla rodina. Jeho duševní intenzitu nemohla spoutat střízlivost a věcnost.  V přetlaku se dostával mnohdy do konfliktu s lidmi. Naznačuje to napěťové spojení (kvadrát) mezi Jupiterem s Lunou ve Střelci a dvojicí planet Venuše/Mars v Rybách. Touha po smysluplném, hlubokém až mystickém vztahu (Střelec, Ryby) je ohrožována jeho agresí (Jupiter, Mars). Každé potlačení či nenaplnění citových potřeb však vedlo k frustraci. Přestože si přál být veselý „jako skřivan z jara“.

 Víra a utrpení

Znamení Ryb, v nichž pobývají Venuše a Mars, je spojované s Neptunem. A v Rybách je též i Neptun. V 8. domě horoskopu – který souvisí s hlubokým psychickým založením. U Vincenta to tedy byla zejména imaginace, citovost, náruživosti, změněné stavy vědomí. A také spiritualita a téma oběti. Což ještě zdůrazňuje spojení (sextil) Neptuna s Cheironem. Cheiron  je symbol utrpení a traumatu.  Jako kdyby Vincent na sobě nesl těžký kříž vlastního života. Byl svým srdcem nablízku prostým pracovitým lidem. Jim jsou věnovány první jeho skici a obrazy, i řada pozdějších. Po prvotních neúspěšných zaměstnáních v různých zemích chtěl být „služebníkem evangelia“ jako jeho otec a předkové. Působil několik měsíců jako laický kazatel mezi chudými horníky v Belgii, půl roku za plat, pak zadarmo, neboť byl propuštěn. Opět na hranici bezmoci a nouze.

Rozpory, samé rozpory

Pohled na Vincentův horoskop nás může na první pohled zmást. Jak je možné, že neuspěl? Vždyť má naprosto mimořádným způsobem obsazen 10. dům, který je spojován s povoláním, kariérou, vzestupem, proslulostí. Je tu dokonce samo Slunce (symbol touhy po „skvělosti“) – a v průbojném znamení Berana! Jak je možné, že ztroskotal? Inu, je toho tady přespříliš. Přespříliš různorodého. Vytváří to spletitost, složitost, přílišnou komplikovanost.  Je tu láska a násilí (Venuše, Mars) pod vlivem iluze a zklamání (Ryby). Hrdina, co se nikdy nevzdá (Slunce v Beranu) – jak o tom svědčí Vincentova slova: „Budu bojovat a draze vykupovat svůj život a pokusím se o vítězství…“.  V 10. domě je dále ve znamení Býka Pluto (umanutost, ale také sklon k absolutní poctivosti bytí). Je tu rovněž Uran. Ten souvisí s neklidem, nervozitou, nestálostí, výbušností. A také s originalitou, k níž se Vincent postupně probíjí. Je to tvrdý dříč – jak ukazuje přítomnost Saturna v Býku!  Malovat se učí poměrně dlouho, než si troufne stát se malířem „naplno“. Nesmrtelnou zásluhu na tom má jeho bratr Theo.

Bratr sponzor

Kdyby Vincent nebyl malířem, mohl být spisovatelem. Zbožňoval psaní dopisů snad ještě více než malování.  Může nás to udivit. Vždyť v jeho horoskopu není obsazené planetami žádné vzdušné znamení. Přitom právě vzduch souvisí s myšlením a mluvou. Bylo pro něho těžké učit se něco jen formálně. Dokázal se však ve své mysli zaobírat tím, co ho vášnivě či citově zaujalo. Ze stejných důvodů Vincent miloval četbu. To naznačuje Merkur v ohnivém znamení ve spojení s Jupiterem a Lunou. Merkur symbolizuje také sourozence.  Dopisů napsal Vincent prý několik tisíc. Dochovalo se jich na 900, z toho 652 adresovaných bratru Theovi.  Theo (Theodor), ač o 4 roky mladší, byl nejdůležitější osobou Vincentova života. Jeho podporovatel, živitel, důvěrník a nejbližší přítel.  Ale ani Theova oddanost neuchránila Vincenta před sebou samým.

 Diagnózy

Už od dětství jeho povaha oscilovala mezi samotářstvím a podrážděností. Vyznačoval se zvláštními povahovými rysy. Asi v osmi letech vymodeloval slona, kterého celá rodina obdivovala. To Vincenta tak rozzlobilo, že výtvor zničil. Totéž se opakovalo u kresby kočky. Tím se zřejmě projevil jeho niterný bytostný sklon: strach nejen ze selhání, ale také strach z úspěchu. A to ho provázelo celý život. Přitom byl nadprůměrně inteligentní. Ovládal mateřštinu, francouzštinu, angličtinu, němčinu. Ale vždy se nějak dostal do potíží.  Jako by trpěl autodestruktivitou. Veškeré jeho osobnostní rysy byly dvojznačné. Nedůvěřivý samotář s návaly vzteku.  Avšak uměl se chovat také společensky příjemně. Asociální sklony kontrastovaly s až přehnaným sklonem pomáhat bližním. Bez námitek pracoval v obchodě, ale později neomaleně kritizoval špatný vkus zákazníků a zlodějinu ve „kšeftě“.  V tvůrčí mánii posledních let zanedbával spánek, zdraví, hygienu. Střídaly se u něj krajní póly nálad. Touha po štěstí a návaly nadšení z četby a jiných zážitků se střídaly s depresemi, nervozitou, úzkostí, melancholií.   Jako by byl rozerván mezi několik povah. Psychické choroby, které byly různě Vincentovy přisuzovány, tvoří téměř slovník. Uváděny byly: meningoencefalitida, epilepsie, schizofrenie, maniodepresivita, porfyrie, ménierova nemoc, psychóza, hraniční porucha osobnosti.  Usuzuje se často na otravu v důsledku hojného popíjení absintu.  Ale také na otravu terpentýnem, nebo olovem, arsenem a kadmiem obsaženými v barvách.

Tu protikladnost a přetlak v něm mohou astrologicky představovat nahuštěné rozporuplné energie v 10. domě. Kromě toho se v něm sváří touha po ideální lásce s agresivitou (voda a oheň). Má sklon k utrpení (Neptun/Cheiron), jak psychickému, tak fyzickému. Domnívá se, že utrpení posvěcuje umění.

A ta černá vzadu…

Ale je tu ještě něco navíc. Jakoby měl v sobě démona, který ho chce zničit.  Možná to představuje faktor zvaný v astrologii Černá Luna – Lilith. Svými aspekty působí na obě hlavní osy Vincentova horoskopu a „kazí“ témata, jež jsou s nimi spojena.  Lilith tvoří  jednostupňové sextily na ascendent (nevědomé Já) a Medium coeli (MC – věhlas). A dále trigony (v grafu nejsou zakresleny) na Immum coeli (IC – rodina, duše) a na descendent (DC – vztahy)  Jde o tzv. hladké aspekty. S nimi Lilith působí jako nenápadná, ale stále přítomná otrava. A nejen to. Lilith je v aspektu zvaném kvinkunx k Luně. Je to problematické spojení. Vincent to nejspíše prožíval jako nepřijetí v rodině. Je téměř zázrak, co Vincent dokázal navzdory temným tónům své duše vytvořit!

Vibrace a vlnění

V letech 1888 – 1889 pobývá Vincent v Arles.  Bylo to jedno z nejplodnějších období: dokončil 200 obrazů a více než 100 kreseb a akvarelů. Nebyl jediný umělec, kterého okouzlila místní krajina a světlo.  Jeho obrazy promlouvají barvami, jako je žlutá, zelená, červená, ultramarínová, fialová, modrá.  Vášeň života a vlnobití citů.  Zvláště obraz Hvězdná noc jako by utvářely jen vlny a paprsky. Vincent oplýval intuicí (ohnivá znamení) a citem (vodní znamení), a tím se dokázal napojit na vesmír.  Významný představitel sci-fi literatury Liou Cch´-sin (*1963) v knize „Vzpomínka na Zemi“ píše:

„Van Gogh jako by podvědomě vnímal strukturu kosmu… podle teorie strun sestává vesmír, stejně jako pevné předměty, z nespočtu mikroskopických vibrujících strun. A van Gogh je zachytil ve všech svých obrazech – jeho vesmír, hory, pšeničná pole, domy a stromy jako by sotva postřehnutelně vibrovaly.“

Vibruje také Vincentovo nitro. V Arles se odehraje ona dramatická událost s uchem.

Nastavit ucho

Často se uvádí, že si Vincent uřízl jen část lalůčku. Naopak! Je již potvrzeno, že odříznuté bylo téměř celé ucho, zůstal jen kousek lalůčku. Nákres doložil sám doktor Rey, který tehdy Vincenta ošetřil. Pozoruhodná jsou zjištění, ke kterým dospěli badatelé H. Kaufmann a R. Wildegransová v knize o van Goghovi, v jejímž podtitulu je „Pakt mlčení“ (7).  Badatelé po mnohaletém výzkumu policejních zápisů, výpovědí a dopisů tvrdí, že ucho Vincentovi usekl malíř Paul Gauguin. Stalo se to v Arles, kam Vincent Gauguina pozval, neboť doufal, že zde založí tvůrčí komunitu. Mezi malíři však neúnosně vzrůstalo napětí, zhoršované pitím absintu.  Gauguin byl pověstný svou útočností a šarvátkami, byl výtečný šermíř a nosíval u sebe zbraň, po prudké hádce odsekl Vincentovi ucho. Pak to oba společně tajili (doložená slova o „mlčení“), aby Gauguin nemusel před soud. Gauguin spěšně odjel (a o něco později si napsal, aby mu poslali z Arles zbytek šermířské výzbroje).  Jisté je, že po incidentu Vincent ucho zabalil a krvavý dar donesl do nevěstince dívce, která zde posluhovala. Týkal se snad konflikt také jí?  Vincent měl sice sklon k agresi, ale také k sebeobětování (Neptun/Cheiron). Po konfliktu se ocitl v psychotickém stavu, který vedl k několikaměsíčnímu pobytu na psychiatrické klinice v Arles.

Sebevražda? Nebo oběť?

V květnu 1890 opustil kliniku a odešel k doktorovi Paulu Gachetovi v Auvers-sur-Oise nedaleko Paříže. Chtěl být blíže svému bratru Theovi. Gachet měl s léčbou umělců již zkušenosti, včetně alternativní léčby, a miloval umění. V Auvers, v té krajině „chvějícího se světla“, se jeho malby zjemnily. „Zažívám strašnou jasnost v okamžicích, v nichž je příroda tak krásná. Nejsem si již vědom sama sebe a obrazy přicházejí jako ve snu.“ (Venuše v Rybách).  V Auvers  prožil Vincent závěrečných 70 dnů života. Vytvořil na tři desítky kreseb a neuvěřitelných 70 pláten s krajinami, zátišími a portréty. V červenci šel opět k oblíbenému poli. Údajně si vzal malý revolver na odhánění havranů. Na poli se střelil do hrudi. Po mdlobách se večer smrtelně zraněn vrátil zpět.  Za další dva dny plných utrpení  zemřel v přítomnosti bratra. Poslední slova zněla: „La tristesse durera toujours.“ (Smutek trvá navždy.)

V roce 2011 vyšla ve Velké Británii kniha badatelů S. Neifeha a G. Whitea. Po více než desetiletém výzkumu došli k závěru, že si van Gogh smrtelné zranění nezpůsobil sám, ale byl postřelen dvěma mladíky, kteří s ním rádi popíjeli, a jeden z nich chodíval se zbraní. Vincent (jehož údajný revolver se našel na poli až v roce 1960) svým tvrzením kryl mládence před potrestáním. Své závěry autoři opírají např. o lékařské záznamy. Z nich vyplývá, že kulka vnikla do těla v  úhlu, který sebevraždě neodpovídal. Co však vedlo Vincenta k tomu, že stáhl vinu na sebe?  Už víme, že měl sklon k sebeobětování (Neptun a Cheiron). Nešťastný zásah mohl prohloubit Vincentovo přesvědčení, že jeho utrpení a smutek jsou „věčné“.  Že je celoživotním břemenem pro bratra, který krátce předtím založil vlastní rodinu, ale dostával se do existenčních potíží. To Vincenta tížilo.  Mohl postřelení brát jako zásah osudu, jenž vyřeší tu neutěšenou situaci. Jež ho zbaví kříže vlastního života.

Dovětek

Oběť však nesl i Theo. Neunesl tu smrt. Vincent za svého života potřeboval milujícího a podporujícího bratra. A Theo se potřeboval starat o trpící duši. Byl v tom jistě kus přenosu. Než Vincent zemřel, Theo žil jako by v „poklidu“. Oženil se a měl syna. Když však bratr zemřel, Theovo psychické zdraví se začalo rychle zhoršovat. Stal se depresivní a konfliktní. Opustil práci a upadl do apatie. Jeho manželka ho nakonec odvedla na psychiatrickou kliniku. V léčebně zemřel necelých šest měsíců po svém bratrovi. Oba jsou pochováni vedle sebe na místním hřbitově v Auvers. Theova manželka Jo pokračovala v  péči o Vincentovu tvorbu.  Uspořádala první výstavy jeho děl a zásadně se zasloužila o věhlas, jenž rychle stoupal. K jeho odkazu se hlásili malíři i výtvarné směry.  O Vincentovi bylo posléze vytvořeno mnoho knih, dokumentů, filmů. To nejdůležitější jsou však jeho sugestivní obrazy.  Jejich náměty, barvy, tvary, vlnění, melancholie, vášeň, upřímnost, lidskost.  Vincentovo evangelium.

Zdroje:  1) Vincent van Gogh: Dopisy.  Biografie 2) H. Perruchot, 3) C. Sirigatti,  4)  I. Stone, 5) D. Sweetman, 6) I. F. Walther, Psychologické knihy o něm: 7) H. Kaufmann a R. Wildegans („…pakt mlčení“), 8) E. van Meekeren (Život a nemoci…).  Dále:  9) TV dokument Van Goghovo ucho (2016). Hrané filmy: 10) Van Gogh (1991), 11) S láskou Vincent (2017). Atd.