Čas dovolených udeřil. A kdybyste si toho náhodou nevšimli, pak vám to debaty na téma „kam jedeš na dovolenou?“ připomenou. Letní dovolená je (spolu s Vánoci) určitým vyvrcholením ročního cyklu, a tudíž paradoxně obdobím, které může být pořádně psychicky náročné. Všichni jsme totiž více či méně v zajetí myšlenkové konvence „skvělé dovolené“. Podvědomě (a nereálně) očekáváme, jak si to o dovolené užijeme, jak si odpočineme, co všechno uvidíme a zažijeme... Realita nás pak nemůže tak úplně uspokojit.
Dovolená na seznamu stresových faktorů? Není to omyl?
Není. Jak psychologové už dlouho vědí, každá změna navyklého stereotypu je do určité míry zatěžující (tedy stresující), byť jde o změnu pozitivní. Na každou změnu se musí náš organismus – tělo i hlava– adaptovat. A vybočením z obvyklého životního rytmu, kterým dovolená bezpochyby je, může být náš organismus nemile překvapen: Jiný denní režim? Jiná strava? Jiné klima? Co to má znamenat?
V takzvaném Inventáři životních událostí (Holmes a Rahe) je dovolená ohodnocena 13 stresovými body (Vánoce mají 12, asi proto, že trvají kratší dobu). Není to v rámci škály moc, ale není to ani úplně zanedbatelné. K tomu připočtěme, že sám čas dovolené je v tomto smyslu jen jakýmsi vrcholem ledovce: ještě než vůbec někam vyrazíme, musíme si dovolenou naplánovat, zorganizovat, koordinovat se zbytkem rodiny, zařídit v práci, zaplatit (!) atd. V zaměstnání navíc typicky před dovolenou doháníme resty, které nemohou ty dva týdny počkat. V domácnosti je potřeba vyřešit vybírání schránky, zalévání květin, hlídání kočky nebo psa a tisíc dalších věcí. To všechno spadá do jakéhosi syndromu předprázdninového stresu.

Sedm pravidel, jak zredukovat předprázdninový stres
Pravidlo 1:
Vybírejte dovolenou s rozumem a přiměřeně možnostem jak finančním, tak časovým a „HR“ (tedy lidským). S menšími dětmi raději vůbec neuvažujte o poznávací dovolené a nejspíš ani příliš dalekých cestách. (Táhnout děti do Karibiku nemá smysl, pokud tam ovšem nejedete kvůli sobě.) Děti do puberty si nejvíc užijí přiměřeně aktivní dovolenou někde v přírodě, netouží vidět památky ani exotické země. Puberťáci a starší už mohou mít vyhraněnější zájmy, je možné je občas zatáhnout do muzea nebo na prohlídku amfiteátru, ale musíme jim také poskytnout čas na jejich „pitomé zábavy“. Nevztekejte se, když se váš 14letý synek v Paříži vrhne do obchodu s videohrami (dcera do butiku) v těsném sousedství Notre-Dame a ofrňuje se, když ho odtamtud odvlečete na prohlídku katedrály. Je to věkem a vyrostou z toho.
Pravidlo 2:
Dva týdny jsou optimální
Na jak dlouho si vzít dovolenou? Všeobecně se doporučují 2 týdny. Zhruba tři dny totiž organismu trvá, než se adaptuje na novou situaci a prostředí. (Jistě si pamatujete poučku ze školních lyžařských zájezdů, že 3. den je kritický.) Pak se začínáme stabilizovat a optimálně odpočíváme zhruba od konce prvního týdne. Minimálně den až dva před návratem se už zase psychicky připravujeme na návrat do práce. Z toho vyplývá, že týdenní dovolené (např. sedmidenní zájezdy k moři) jsou z hlediska fyziologie odpočinku příliš krátké. Jako nejkratší dovolená se doporučuje devět dní, optimálně dva týdny.
Pravidlo 3:
Plánujte, plánujte, plánujte. Za součinnosti celé rodiny. Zvláště pokud jedete na dovolenou s dětmi nebo širší rodinou, vyplatí se být připraven na různé eventuality. (Včetně dobrého cestovního pojištění!) Ve vašem programu musí být prostor pro všechny – pro děti na „vyblbnutí“, pro prarodiče na odpočinek atd.
Pravidlo 4:
Začněte tentokrát opravdu včas! Tím není míněno začít se včas stresovat nebo mít vše perfektně připraveno a sbaleno 14 dní před dovolenou – to by ani nebylo normální. (První případ by svědčil pro úzkostnou poruchu, druhý asi pro nutkavý perfekcionismus). Spíš jde o to, pomalu si ujasňovat, co všechno musím ještě zařídit a připravit, a rozložit to na delší dobu. Jinak před dovolenou propadnete panice, protože to nebudete stíhat. (Mírné panice se asi stejně nevyhnete, ale přípravami ji lze významně zredukovat. Zhruba to vystihuje citát ze života: „I když se snažím dovolenou plánovat a připravovat včas, vždycky nastane moment před odjezdem, kdy si říkám: Proč sakra radši nezůstaneme doma?!“)
Pravidlo 5:
Seznamy a poznámky. Vyplatí se blok nebo sešit, do kterého si zaznamenáváte vše, co rozhodně nesmíte zapomenout, i vše, co vás v průběhu dní napadne – co zařídit, kam zavolat, co by se ještě mohlo hodit, co eventuálně přibalit atd. Někdy zdánlivé maličkosti působí velký problém nebo naopak velkou radost. (Pokud například zapomenete otevřít myčku, najdete ji po dovolené plesnivou – to nepotěší. A pokud nezapomenete přibalit dítěti Kinedryl a nějakou hru do auta/letadla, může vám to cestou dost ulevit.) Zvláště systematické osoby mají v počítači uložený seznam typu dovolená – hory a dovolená – léto, který každoročně zdokonalují na základě dobrých i nedobrých vlastních zkušeností z praxe.

Pravidlo 6:

Balte postupně. Vyhraďte si něco jako „balicí zónu“ minimálně 1 až 2 týdny předem. Nejlépe se hodí gauč nebo křeslo, ale lze použít jakoukoliv volnou plochu v bytě, případně i kufr, kam prozatím všechno jen tak házíme. (V případě, že máte chlupatá domácí zvířata, doporučuji z vlastní zkušenosti jednoznačně kufr. Na vznikající hromadě zvířátka obzvláště ráda ulehnou a chlupy pak máte všude.) Řadu věcí tak můžeme na balicí zónu postupně navršit (a odškrtnout v seznamu) v průběhu běžného provozu. Ušetřený čas se vám ve finále bude hodit.

Pravidlo 7:
Vždycky si nechávejte časovou rezervu. Podle Parkinsonových zákonů schválnosti platí, že „co se může pokazit, pokazí se“. Oblíbenými hity jsou např. propadlý pas, dopravní zácpa cestou na letiště, viróza ve finiši příprav apod. Máte-li rezervu, dá se to ještě nějak řešit. Jedete-li na doraz, může se stát, že nakonec nejedete nikam.

Štastná rodina na dovolené?
Tak jako v prospektech cestovních kanceláří (viz obrázek) to asi úplně nebude. Poté, co jsme jakžtakž zvládli všechny přípravy a ani nám neuletělo letadlo, můžeme si částečně oddechnout. Ale očekávat, že nastane automaticky báječná pohoda, všichni budeme spolu dokonale vycházet, počasí bude krásné a ubytování perfektní – to je zaručený recept na zkaženou dovolenou. Buďte realisté a neočekávejte příliš. Pak budete mile překvapeni.
Jestliže máte partnerské konflikty, mohou se na dovolené spíše prohloubit. Dokládá to řada výzkumů: páry v krizi se po dovolené častěji rozcházejí. Představa, že dovolená vztah zachrání, není tedy úplně na místě. (Ne že by nemohla, ale vyžaduje to dobrou vůli a velkou toleranci obou, což v takovém vztahu obvykle chybí.) Důvodů, proč dovolená zatěžuje dysfunkční rodinné vztahy, je několik: rodina spolu tráví čas od rána do večera (což se v běžném provozu neděje), přibývá tím potenciálních třecích ploch a vzájemné alergie se mohou prohloubit. Pokud s vámi jede třeba ještě tchán s tchyní nebo švagrová, je to už poměrně třaskavá kombinace. Na dovolené také lidé někdy zjistí, že se spolu nudí, že kromě „provozních“ záležitostí nemají spolu o čem mluvit. Také se může stát, že v novém prostředí a situaci náhle vidíte svého partnera či příbuzného jinýma očima než doma – třeba že se neumí chovat, nemá přehled, je malicherný... Ale může to být i naopak: oceníte, že v něm máte oporu, že je velkorysý, společenský. V ideálním případě (znovu)objevíte dobré vlastnosti svého partnera a uvědomíte si, že vztah má pro vás cenu.

Pět doporučení, jak prožít hezkou dovolenou (kdekoli a za jakéhokoli počasí):
1. Rozumná očekávání
Na dovolené jsme stejní lidé jako po zbytek roku. Pokud jsme popudliví a neumíme prožívat radost ve všední dny, pak to asi na dovolené nebude zásadně jiné. I naše rodina bude víceméně stejná.
Dovolená nemusí a ani nemůže být perfektní. Pokud máte pocit, že by perfektní být měla (za ty peníze!), rychle proti němu něco dělejte. Dovolená bude především taková, jakou si ji uděláme. Což znamená: před dovolenou vybírat a plánovat, ale na dovolené samotné už jen prožívat a nerozčilovat se. Hlavní pravidlo spokojené dovolené zní: brát věci tak, jak jsou. (Není to vždycky snadné, ale když se snažíte, jde to.) Rozčilovat se a hledat „viníky“ je zbytečné a kontraproduktivní. Manžel vybral špatný hotel? Co se dá dělat. Nevztekejte se, neobviňujte ho. Spíš uvažujte, co teď s tím. Vyměnit aspoň pokoj? Řešit to s delegátem cestovní kanceláře? Pokud se reálně nic dělat nedá, smiřte se s tím, že to holt není dokonalé. Pokud to neuděláte, budete se do konce dovolené užírat a budete nepříjemná. Manžel bude uražený a zkazíte náladu i dětem. Raději se soustřeďte na hezké a příjemné věci – moře, dobré jídlo nebo prostě to, že nemusíte do práce, že se konečně vyspíte, že máte čas na sebe a na děti... Řeči typu „Já jsem ti to říkala...“ nebo „Ty nikdy...“ jsou spolehlivou rozbuškou. Na chvilku by možná ulevily vaší vlastní frustraci, ale za jakou cenu? Raději se (obrazně) kousněte do jazyka, když se vám na něj budou tlačit.
2. Vyvážený program
I ten největší workoholik a extravert potřebuje občas nespěchat, nesledovat hodinky a jen tak relaxovat při nějaké klidné činnosti. Třeba při společném jídle, při čtení, při kávě. Myslete proto na svůj ubohý nervový systém a dopřejte mu na dovolené hodně spánku, chvilky nicnedělání a třeba i sem tam trochu nudy (malá dávka pasivity a nudy je pro organismus občas zdravá, je to takový biologický „reset“). Nepřehlťte program příliš mnoha aktivitami. Ideální je jedna akce denně, kombinovaná s trochou nestrukturovaného času, kdy si každý odpočívá tak, jak chce. Přesné itineráře a příliš nabitý program jsou pro organismus zátěž, i když vás může uspokojovat, kolik toho stíháte. Počítejte vždy s časovou rezervou. Zvláště při dovolené s dětmi musíte organizovat jen rámcově a flexibilně.
Opačný extrém, jenom polehávat u bazénu, samozřejmě také není optimální. Odpočinek není totéž co lenost. Zjednodušeně řečeno: nebuďte o dovolené líní, ale ani přehnaně aktivní – ideální je individuálně namíchaná směs aktivního a pasivního odpočinku. A nebuďte konzervativní. Dovolená je dobrá příležitost k tomu, vyzkoušet něco nového – nová jídla, jízdu na koni, kurz jógy nebo potápění apod.

3. Přizpůsobujte se, ale nepotlačujte sami sebe
Někdo se o dovolené rád povaluje, někdo nevydrží chvíli v klidu. Někdo je introvert a potřebuje čas pro sebe, někdo naopak nevydrží sám ani minutu. Někdo má hodně energie, někdo málo. To nepředěláte, stejně jako neuděláte z kočky psa nebo naopak. Pokud spolu takoví odlišní jedinci vyrazí na dovolenou, musejí se navzájem přizpůsobovat. Pokud budete nutit zbytek rodiny, aby se podřizovala vašemu stylu, protože „je přece normální ujet denně 50 kilometrů na kole“, dopadne to krachem. Vezměte tedy na vědomí své odlišnosti a hledejte kompromisy. Na to kolo si zajedete s kamarádem.

4. Utrácejte rozumně
To neznamená škudlit, ale utrácet rozumně a s ohledem na rámcový rozpočet. Na dovolené většinou býváme trochu odbrždění, chceme si pořádně užívat. Pozor, abychom to nepřehnali a po návratu třeba nezjistili, že nemáme na složenky. Vzpomínky na dovolenou pak trochu zhořknou. Máte-li tendence neopatrně utrácet, berte si raději hotovost a kartu jen jako pojistku. Nekupujte bez rozmyslu dárky a suvenýry. Dnešní doba je zahlcená předměty a je potřeba dobře zvažovat, zda pořizovat sobě nebo jiným nějaké další. Vždycky si napřed představte, jak dotyčnou věc doma vybalujete: Kam si ji dáte? Ještě se vám líbí? Stálo to za to? (Vitríny v obývácích plné oslíků, gondol, zvonečků a váziček z cest jsou odstrašujícím příkladem suvenýrové mánie.) Když utrácet, tak spíš za zážitky.

5. Odpojte se a prožívejte
Náš mozek je v běžném provozu přetížen podněty a informacemi (mobily, počítače, hluk, davy lidí, reklamy...), ještě než jsme vůbec začali pracovat. Nervový systém všechny tyto podněty musí registrovat, třídit a vyhodnocovat. Jsme tak vlastně permanentně ve střehu, i když si toho obvykle nejsme vědomi. Napětí a neklid si začneme subjektivně uvědomovat, až když překročí určitou mez. (Někdy se pro toto informační přetížení používá pojem informační neuróza.) Někdo setrvalé přehlcení podněty špatně snáší a mohou se u něj časem vyvinout psychické problémy, např. úzkostná porucha.
Na dovolené se proto důrazně doporučuje vypnout své komunikační přístroje. Buďte v realitě, teď a tady, ne ve virtuální realitě bůhvíkde. Pokud už musíte zůstat ve spojení, vyhraďte si čas třeba hodinu denně (nejlépe hned po snídani), kdy projdete maily a zprávy, a pak se přestaňte mobilem a tabletem zabývat. Neodpočinete si, pokud neodpojíte informační kabel do svých všedních starostí. (Urgentní situace jsou pochopitelně něco jiného.) Člověk ani nemusí vědět, jaké je v Praze počasí, jak hrála Sparta s Plzní nebo co zase řekl prezident. Za ty dva týdny vám nejspíš nic podstatného neuteče.

Zkuste pro jednou nechat čas plynout, zavřít oči, poslouchat šumění větru... a odpočívat. Ať už jste na dovolené kdekoliv.