Motto: „Cpát se může směle, kdo jí bděle."

Věděli jste, že na světě existuje asi 100 hlavních výživových směrů? Vegetariánství, veganství, makrobiotika, stravování podle krevních skupin, protizánětlivá dieta, populární paleo dieta, raw food stravování, ketogenní dieta, stravování podle glykemických indexů, stravování podle tradiční čínské medicíny...
Jak je možné, že všechny hlavní výživové směry svým způsobem fungují, mají své skalní stoupence, propagující celebrity, úspěchy? Přitom si jednotlivé směry velmi často odporují.
Jedna skupina radí: „Jezte pravidelně každé 2 až 3 hodiny." A druhá zase hlásá: „Stačí jíst dvakrát denně, nebo radši nejezte téměř vůbec, postěte se..." Jedni doporučují: „Zajistěte si dostatek bílkovin!" A další zase kontrují: „Pozor, bílkoviny zakyselují organismus! Omezte je!"

Tolik protichůdných názorů. A přece to funguje. Jak je to možné?

Tuto záhadu vysvětlují dvě slova. Všímavé jedení!
Představme si třeba pana Nováka. Sedí si v křesle, v televizi sleduje svůj oblíbený sportovní přenos, oči má přilepené k obrazovce a rukou náměsíčně občas hrábne do misky, cosi z ní vyloví, donese k ústům a nepřítomně spolkne. Pan Novák ani moc netuší, jestli to, co chroupe, je slané, sladké, hořké. Prostě žvýká a polyká. Do toho sem tam vykřikne na děti, aby byly zticha, protože v jejich lomozu zaniká hlas sportovního komentátora.
Pan Novák se pohybuje a jí jako náměsíčník. Bezhlavě, nevšímavě, nepozorně.
Rozdíl mezi náměsíčným jedením a všímavým jedením spočívá v tom, že při všímavém jedení jsme plně přítomni u jídla a všech jeho darů. Chuti, vůně, barev, tvarů.

Naše kultura přeceňuje význam toho, CO jíme. Je food-centered, zaměřená na aminokyseliny, éčka, vitamíny, minerály. Zapomínáme, že stejně důležité je, JAK jíme to, co jíme.
Vědci z Oregon Research Institutu, Center for Family and Adolescent Research a University of New Mexico provedli zajímavý experiment. Po dobu šesti týdnů pracovali dvě hodiny týdně se skupinou obézních klientů, které učili všímavému jedení. Jaký byl výsledek jejich snahy? Klienti významně zlepšili svoji schopnost počínat si všímavě a zvýšila se jejich schopnost krotit se v jedení. A teď pozor! Statisticky významně se snížila jejich hmotnost! Došlo ke snížení projevů deprese. Šokující je, že u klientů došlo ke snížení C-reaktivního proteinu (CRP), který je indikátorem zánětu či infekce v těle. Došlo ke snížení prozánětlivého stavu organismu. Vše bylo publikováno pod názvem Pilot study: Mindful Eating and Living (MEAL): Weight, eating behavior, and psychological outcomes associated with a mindfulness-based intervention for people with obesity.

I další výzkumy dosvědčují, že to, JAK jíme, významně ovlivňuje naše tělo a mysl.
Arnold Schwarzenegger, nejúspěšnější kulturista historie, sedminásobný Mr. Olympia, guvernér státu Kalifornie, klade mladým kulturistům s oblibou na srdce, že trénink v posilovně je mnohem účinnější, pokud si u něj netelefonují s kamarádkou, nečtou noviny, nepřemýšlí o nesmyslech. Zdůrazňuje, že k fenomenálním sportovním výsledkům mu dopomohlo plné soustředění na prováděný cvik. Prociťování a prožívání procvičovaného svalu, nikoli bezduché tahání železa.

Tělo je velmi vnímavé ke kvalitě všímavosti, pozornosti, kterou mu věnujeme. A reaguje na ni téměř zázračně. Dáme-li tělu všímavou péči, začne rozkvétat. Uzdravovat se. Těšit se ze života. Plnit se vitalitou.
Bohužel většinu života s tělem zacházíme nepozorně. Nevšímavě. Je to pro nás jen jakýsi kufr či stroj, který musí sloužit našim vymyšleným potřebám a zájmům.
Všímat si ho začneme, až když onemocní, vypoví službu. A i tam velmi často místo všímavé péče přijde ze strany lékařů dloubání, rýpání, bodání, řezání.

VŠÍMAVÉ JEDENÍ – nejúčinnější nástroj nejrůznějších diet a stravovacích směrů.
Stejný pan Novák z našeho příkladu se stane třeba makrobiotikem. Co začne dělat? No, vyrazí na internet a pročte si deset webů s tématem makrobiotiky. Manželka mu dá několik knih pojednávajících o makrobiotice. Pan Novák si jednu přečte, zbytek prolistuje. Začne svým kamarádům nemakrobiotikům povídat o výhodách makrobiotiky. Přesvědčovat je. Diskutovat o makrobiotice. Obhajovat svůj výživový směr. Pozornost pana Nováka bude plně vázána k novému výživovému směru. Ke studiu, vaření, nakupování, obhajobě.
A bude mu to fungovat!
Známí, kteří pana Nováka potkají, ho budou chválit: „Jak krásně vypadáš, kolik si shodil kilo, vypadáš tak čile..."
Fungovat to bude až do okamžiku, kdy se dříve nová makrobiotika stane pro pana Nováka rutinou. Kdy se opět stane náměsíčníkem. Tentokrát makrobiotickým.

TO NAŠE VŠÍMAVOST ZAŘÍDÍ, ŽE DIETA FUNGUJE!

Jak jíst všímavě?
RYBA
Pro nácvik jsou skvělé ryby. S kostmi. Taková ryba plná drobných kostiček nás nutí jíst opravdu všímavě a pozorně. Člověk si ani nepopovídá se spolustolovníky.
Puding či dort se zapečeným prstýnkem poslouží obdobně.
KOUSÁNÍ
Málo se o tom mluví, ale proces trávení začíná již v ústech. Čím lépe, důkladněji a pozorněji stravu pokoušeme, tím víc prospějeme celému trávicímu procesu. Kolikrát tedy kousnout? Dvacet- až třicetkrát by měla být norma všímavého jedení. Kdo si troufne na víc, může kousnout do sousta tolikrát, kolik je mu let.
ZPOMALIT
Zpomalení je vůbec královskou technikou rozvoje všímavosti. Zpomalme proto i proces jedení. Můžeme třeba donést polévku na lžíci do úst, pak lžíci položit do talíře a plně se soustředit na kousání (ano!) polévky. Následně lžíci opět uchopit, nabrat polévku, donést do úst, odložit lžíci...

K čemu dojde? Zpomalení vnese do vašeho života přímo revoluční proměny!

a) Začnete si lépe uvědomovat i jemné a skryté chutě jídla. V důsledku omezíte spotřebu stolní soli a pepře. Kdo nevnímá základní chuť jídla, ten do talíře vyklopí půl solničky. Aby alespoň něco zaznamenal. Když omezíte spotřebu kuchyňské soli, prospějete svému vysokému krevnímu tlaku. Benefit jako hrom!

b) Sníte toho méně. Hormon leptin zodpovídá za náš pocit sytosti. Když se najíme, vyloučí se do krve leptin, který dává mozku pokyn: „Tukové rezervy jsou naplněny, už jsi sytý. Ukonči oběd!" To leptin zastaví chuť k jídlu a příjem potravy. Leptin byl, mimochodem, objeven docela nedávno – v roce 1994. Bohužel leptin se vylučuje s jistým zpožděním. Proto si častokrát nacpeme žaludek, zhltneme během minuty polévku, knedlíky i palačinku, přidáme si a ještě čenicháme po kuchyni, protože „máme hlad". Problém je, že jsme to všechno snědli během chviličky. A leptin nestačil zareagovat. Nestačil doputovat do mozku a způsobit pocit sytosti. Pokud prodloužíme dobu příjmu potravin z „minuty" třeba na půlhodinu, zažijeme pocit sytosti. Omezíme přídavky, sladké tečky, něco malého ještě na závěr. A shodíme nadbytečná kila. Uspěchané stolování vede k přejídání.

JÍST VŠEMI SMYSLY
Když se bavíme o jídle, máme na mysli především chutě daného pokrmu. Jenže do hry nám vstupují i další smysly!
Kdo z nás třeba pět minut pouze čichal a užíval si vůně polévky?
Kdo z nás třeba pět minut pouze koukal na jídlo a pozoroval jeho barvy, páru, strukturu?
Kdo z nás třeba pět minut zkoumal rukama bramborovou kaši? Nebo uvařenou čočku? (Toto cvičení nedoporučuji do restaurace.)
Kdo z nás třeba pět minut zkoumal zvuky jídla? Ano! Zvuky! Výrobci potravin si dávají patentovat kupříkladu křupnutí oplatky. Nebo zasyčení otevírané lahvičky s nápojem!

Věnujme 5 minut prozkoumání jednotlivých smyslových kanálů (zrak, vůně, chuť, dotek, zvuk) a potřebujeme 25 minut na jeden chod.

Je to moc času?
• Získáte to nejúčinnější ze všech diet a výživových směrů!
• Začnete jíst přesně tolik, kolik vaše tělo doopravdy potřebuje (a to bez nudného počítání kalorií nebo stálého měření bazálního metabolismu).
• Zharmonizujete si trávení, což se týká zejména obtíží způsobených stresem, hněvem, strachem.
• A v neposlední řadě se osvobodíte od věčných diet.